Národní park Ånderdalen

Upozornění: Níže uvedený text je chráněn českým i mezinárodním autorským právem. Byl přeložen z anglického originálu se souhlasem norského autora. Šíření, kopírování a úpravy tohoto textu podléhají souhlasu CK HORY.

NÁRODNÍ PARK ÅNDERDALEN

království kontrastů

SEVERONORSKÁ KRAJINA NA MINIATUŘE

Ånderdalen na ostrově Senja byl stanoven chráněnou oblastí, aby mohl být příkladem severonorské přímořské krajiny. Pokud začnete na tiché, borovicemi zastřešené východní straně, zanedlouho spatříte vysoké a divoké hory na západě. Na nejzápadnějším konci se téměř dotknete moře a dostanete výhled přímo na oceán. Během procházky zažijete a uvidíte téměř každý aspekt severonorské přímořské krajiny, opuštěné hory s vřesovišti a řídký březový les, jezera a řeky s pěnivými peřejemi a vodopády, borovicemi starými okolo 500 let a vzácnými orchidejemi.

UŽIJTE SI PŘÍRODU

Původní venkovní rekreace

Národní park Ånderdalen je pastvou pro oči – především díky obrovským variacím scenérie. Musíte se postarat sami o sebe, mimo jednoduché chaty u Åndervatn není v parku možnost kde přespat pod střechou.

Spousta výborného rybaření

Mnoho jezer v parku nabízí možnost k výtečnébu rybaření, např. Åndervatn, Sørkapervatn a největší Henrikshovvatn. Ånderelva, řeka tekoucí z Åndervatn má lososy, mořské pstruhy; mějte prosím na paměti, že pokud plánujete rybařit, je třeba obstarat si licenci.

KRAJINA A GEOLOGIE

Národní park je na východě orámovaný horami Koglifjellet, Kaperfjellet a Istind daleko na severu, a Kvænan na západě – s 964 m je to nejvyšší hora v parku. Henrikshovet a Kolkjerka uprostřed parku jsou trochu nižší. Krajina je pustá oblast s vřesovišti a řídkými březovými lesy.

Jezera, řeky, peřeje, vodopády a soutěsky

Dvě středně velké řeky přikrmují Åndervatn. Jedna přitéká z Kaperfjellet, daleko na severu, nese se podél Helvetesdalen, prochází kolem několika rybníků a hluboké, úzké rokle. Ostatní toky přitékají z kopcovité země na západě. Svahy kolem Åndervatn jsou zalesněné a mnoho malých potoků končí v jezeře. Ånderelva vytéká z jižního konce Åndervatn, nejprve přes úzkém údolí poseté valy a velkými balvany před vodopády a peřejemi v hlubokých, dřevěných roklích, a pak to bere přes více otevřené údolí na dosah moře v Tranøybotn.
Na severozápadě v Gjeskadalen má vodopád s napěněnými peřejemi má celkový pokles o více než 60 metrů. Dále dolů do údolí je les mokrý na mnoha místech, která jsou bohatá na přízemní vegetaci, která je velmi travnatá, částečně proto, že se dříve užívala pro pastvu a seno.
Nejdivočejší část národního parku je Trolldalen. Toto úzké údolí má prales a je dobře vidět, proč dostal své jméno.

ŽIVOT ROSTLIN

Podloží v národním parku se skládá hlavně z tvrdé, světle zbarvené žuly, která produkuje chatrnou půdu. Pobřežní klima se vyznačuje velkým množstvím srážek, mírnými zimami a chladnými léty. Dolní části parku jsou otevřené lesy se zakroucenými borovicemi, které jsou až 500 let staré. Podlaží je většinou pokryté druhy, které tolerují sucho. Osika a bříza rostou podél řek a na jiných vlhkých prostorách.

Na živiny chudá rašeliniště

Bažiny jsou většinou na živiny chudé prostředí s rašelinou a mechy [Sphagnum spp.], ostřicemi a suchopýrem. Jejich okraje a břehy mají větší množství rostlin, včetně lepnice alpské, violky bahenní, tolie (Parnassovi trávy – Parnassia), a dokonce i vzácné orchideje.

Z borového do březového lesa

Okolo 100 m n.m. borový les ustupuje typické horské bříze. Vřesoviště a louky dominují lesnímu podloží a vlhká místa mají vysoký bylinný porost, včetně tužebníku a upolínu. Nad stromovou linií, od cca 300 m n.m., jsou neplodná vřesoviště s vřesem obecným, šichou a borůvkami, zatímco vrbové houštiny mohou růst ve velkém množství v okolí horských řek a potoků. Pobřežní alpská rostlina, dispensia, typicky roste na vyšších kamenitých oblastech.

ŽIVOT ZVÍŘAT A PTAKŮ

Národní park neměl před rokem 1940 losy, ale v současné době má stálou populaci. Je také důležitou oblastí pro vyvádění mláďat a pro pastviny polo-domestikovaných sobů. Nejběžnější menší zvířata jsou lišky obecné, lasice, zajíci, malí hlodavci a dva druhy rejsků.
Lachtani se vyskytují u fjordů a vydry jsou často vidět podél řek. Pstruh a siven jsou běžní, lososi se spouštějí až k řece do Åndervatn.

Život ptactva je stejně rozmanitý jako krajina

Národní park má bohatý ptačí život. Díky pestré krajině zde mohou žít zástupci pobřežních a vnitrozemských ptáků. Bělokuři rousní se nacházejí v lesích, které mají také menší množství zástupců tetřeva a tetřívka obecného. Datlík tříprstý, strakapoud malý a ťuhýk šedý se rovněž dají spatřit. Můžete uslyšet pěvce, ke kterým patří čečetka, pěnkava, budníček, pěnice modrá, rehek, brkoslav a několik druhů drozdů.
Slavík modráček a strnad rákosní žijí ve vlhkých vrbových houštinách. Koliha malá, vodouš šedý, hohol severní s dalšími zástupci vodního ptactva hnízdí na bažinách a podél řek a jezer. Můžete také spatřit labuť zpěvnou.

Sovice krahujová a kalous pustovka jsou nejběžnějšími sovami, ale lze pozorovat také sýce rousného a trpasličí sovy. V horách můžete vidět havrany, bělořita šedého, kosa horského, lindušku luční, sněhuli severní a strnada severního. V parku je také množství dravých ptáků jako orel mořský, orel skalní, kávě rousná, jestřáb lesní a raroh lovecký.

Pobřežní Sámové na ostvově Senja

Na území dnešního národního parku nikdy nebylo trvalé osídlení, ale pobřežní Sámové a etničtí Norové žili nedaleko, ve Skogli a Gjeska, od roku 1500 nebo 1600. Švédští Sámové hnali své soby přes oblast na letní pastviny jinde na Senje a potomci jejich sobů jsou stále v parku. Zbytky chat, krbů a možných obětních míst, spojených se Sámy, se nacházejí v různých částech parku. Oblast jihovýchodně od Stortinden má 10-15 zachovalých úkrytů, používaných při lovu divokých sobů. Nedají se přesně datovat, ale některé byly použity již v neolitu [pozdní době kamenné].