Národní park Børgefjell

Upozornění: Níže uvedený text je chráněn českým i mezinárodním autorským právem. Byl přeložen z anglického originálu se souhlasem norského autora. Šíření, kopírování a úpravy tohoto textu podléhají souhlasu CK HORY.

NÁRODNÍ PARK BØRGEFJELL

útočiště pro polární lišky

PUSTÝ A KRÁSNÝ

Většina národního parku Børgefjell je divočina, která zasytí naše smysly širokou škálou silných dojmů. Na západě jsou vysoké vrcholy a hluboká údolí s ledovci a horskými jezery. Jižní část oplývá divokými peřejemi a krásnými vodopády, zatímco východní část je charakterizována více zaoblenými kopci a široce se rozkládajícími vřesovišti. Børgefjell má co nabídnout i zájemcům o lov a chytání pstruhů. Je to také jedno z mála míst, kde se můžete setkat s polární liškou, jedním z nejohroženějších savců v Norsku.
V Børgefjell budete obvykle sami s přírodou a vlastními pocity. Existuje zde jen velmi málo chat, mostů nebo značených turistických tras. Místní četné řeky a jezera zajišťují, že Børgefjell je rybářům rájem pro lov pstruhů. V národním parku je obecně povolen lov, ale lov losů je zakázán, tak jako v celé oblasti. V parku můžete jít kam se vám líbí, až na oblast východně od velkého jezera Namsvatn, kde přístup není povolen od 20. června do 25. července, kdy místní husy línají.

Abyste se stali řádně seznámili s národním parkem Børgefjell, musíte se zde toulat po dobu několika dnů. Kromě toho byste měli počítat se dnem navíc, když do něj teprve pronikáte a další den, když se odtud vracíte zpět do „civilizace „.
Nepředvídatelné počasí

Počasí se zde může rychle měnit, takže se ujistěte, že máte s sebou dostatek oblečení a správné vybavení.  Západní a jižní části oblasti mají velmi deštivé počasí, ale severovýchod je více chráněn horami. Zima může být těžká, s velmi nízkými teplotami a velkým množstvím sněhu. Sníh se často usadí již v říjnu a na vysoké půdě může zůstat až do léta.

OD RAŠELINIŠŤ K VRCHOLKŮM HOR

Národní park Børgefjell leží mezi 270 a 1699m n.m. Jsou zde jezera, řeky, slatiny, rašeliniště, sutě, kopce a horské vrcholy. Nejvyšší vrcholy jsou na západě, kde je základem především tmavá børgefjellská žula, která dává krajině její opuštěný vzhled. Nejvyšší hora v parku, Kvigtinden, tyčící se do 1699m n.m., se nachází v této západní části. V jiných částech, jako jsou oblasti kolem Reinesfjellet, převažují drsné hranaté sutě bez vegetace. Pozemní moréna pokrývá velkou část krajiny.

Pro ostatní části národního parku jsou charakteristické mírné svahy, nízké kopce a široká údolí se svěžími stráněmi a ty nabízí pohostinné terény pro pěší turisty. Podloží zde podporuje bujný porost a bohatý rostlinný a živočišný život. Rašeliniště a slatiniště jsou prominentním rysem v této krajině.
Velké množství jezer

Mnoho jezer různých velikostí dávají NP Børgefjell jeho zvláštní charakter. Největšími z nich jsou Simskardvatnet a Orvatnet. Nejdůležitějšími toky na jihu jsou Orvassdraget a Jengelvassdraget. Řeky na severu Orvassdraget tečou na východ do Švédska. V nejsevernější části parku vedou řeky k Fiplingdalen a Namsen. Vodní toky jsou rozmanité – od velké, ale jemně tekoucí řeky Orvassdraget a majestátního vodopádu Storfossen na řece Jengel, až k malým horským potokům, které naleznete uvnitř celého národního parku. Dobře známé řeky, Namsen a Vefsna, mají své prameny v parku.
Børgefjellská krajina je ideální pro ptactvo. Četné vodní toky, rozsáhlé vrbové houštiny a slatiniště poskytují vynikající životní podmínky s dostatkem potravy. Mokřadní ptáci jsou zde obzvlášt doma. Život ptáků je obzvlášt bohatý kolem Tiplingan a dolních úseků řeky Simskardelva.
Nejběžnější dravý pták v národním parku je káně rousné, ale můžete spatřit i sovice sněžné, majestátní orly skalní a řadu dalších dravců. Kombinace dobrých hnízdišť a přístup k potravě znamená, že se ptactvu v Børgefjell daří dobře.

JE JICH MÁLO, ALE JSOU ČILÉ

Polární liška je významným zástupcem života zvířat v Børgefjell. Nejčastějším velkým predátorem je rosomák, ale parkem se mohou toulat i rysi a hnědí medvědi. Nejběžnějšími malými dravci jsou lišky obecné, lasičky, kuny lesní a občas se vám může podařit zahlédnout vydry.

V zalesněných oblastech a někdy dokonce i na horách se můžete setkat s losy. Jsou zde běžní zající a veverky, lze je nalézt mezi jehličnany poměrně snadno, bobři se vyskytují v Orvassdraget. Zde se vyskytují také různé druhy drobných hlodavců, včetně lumíků a myší.

Polo-domestikovaní sobi se pasou po celém národním parku Børgefjell. Západní, východní a jižní části jsou využívány především v letních měsících, zatímco severní část je pro pastvu využitelná po celý rok. Sobi ze Švédska se toulají do východní části parku.

LIŠKA POLÁRNÍ LPÍ NA ŽIVOTĚ

Když se vydáte na pěší túru do národního parku Børgefjell a budete mít štěstí, můžete se skutečně setkat s polární liškou. Měli byste si tiše vychutnat ten okamžik a pak pomalu pokračovat. Lov tohoto zvířete téměř způsobil jeho zánik. Kolem roku 1900 lovci brali každoročně život přibližně 2000 lišek. Cena zaplacená za kožešiny byla velmi vysoká a v té době nebylo neobvyklé získat stejný příjem za jednu kožešinu jako jinou prací za celý rok. Od r. 1930, kdy začaly být polární lišky chráněné, se jejich počet nezvýšil. Dnes jich zbývá velmi málo a jsou na seznamu nejohroženějších zvířat na světě.

SKROMNÉ PODMÍNKY PRO ROSTLINY

V oblasti parku je známo přibližně 300 druhů rostlin. Pás stromů je mezi 500 a 600 m n.m. Většina lesů je březových. Jediné významné oblasti smrkového lesa se nacházejí vedle jezera Namsvatnet, v Namskroken a Simskardet. Borovice lze nalézt roztroušené na suchých hřebenech a na mokřadech v nižších oblastech, zatímco vegetace typu rašeliniště dominuje nad hranicí lesa. Zde můžete chodit hodiny mezi šáchorovitou pokrývkou a borůvčím. V mnoha vrbových houštinách žijí četní zástupci z živočišné říše. Børgefjell má hojnost bažin a rašelinišť, bezkolenec modrý a tráva běžně sloužící jako pastva pro losy a soby umožňuje zpevnění terénu.

LIDSKÉ STOPY

Sámové měli prostor Børgefjellu více či méně pro sebe až do počátku dvacátého století. Chovali zde soby po dobu nejméně 500 let. Kulturní dědictví Sámů se skládá ze sídel a loveckých stanovišť, které se nalézají uvnitř národního parku i v sousedících oblastech. Norové začali využívat půdu pro zemědělství na přelomu 18. a 19. století a od té doby se norské osidlování ještě zvýšilo. První farmy vznikly, když počal být nedostatek pozemků na jiných místech. V roce 1932 norská organizace pro trekking (Norwegian Trekking Association – DNT) navrhla, že oblast Børgefjell by měla být zachována jako území divočiny, bez chat nebo značených cest. To je jeden z důvodů, proč se tato oblast nestala typickým, široce známým magnetem pro turisty a horolezce.