Národní park Hardangervidda

Upozornění: Níže uvedený text je chráněn českým i mezinárodním autorským právem. Byl přeložen z anglického originálu se souhlasem norského autora. Šíření, kopírování a úpravy tohoto textu podléhají souhlasu CK HORY.

NÁRODNÍ PARK HARDANGERVIDDA

NEJVĚTŠÍ NORSKÝ NÁRODNÍ PARK

Hardagervidda je obzvlášť cenná oblast vysočin, ve kterých se nachází největší norský národní park. Tato oblast je velmi důležitá jako domov největších volně žijících evropských stád divokých sobů a největší subpopulace mnoha v jižním Norsku poměrně vzácných ptáků. V údolí se nachází spousta rozmanitých rostlin na pomezí západních a východních druhů (pobřežních a vnitrozemních). Tisíce jezer představují ráj pro pěší turisty se stany a rybářskými pruty.
Stezky, cesty, přístřeší a sezónní mléčné farmy v Hardangerviddě svědčí o tom, jak lidé zužitkovali přírodní zdroje. Lidé žijící v okolí stále využívají možnosti lovu a rybaření.

VYCHUTNEJTE SI PŘÍRODU SE STANEM A RYBÁŘSKÝM PRUTEM

Hardangervidda je rájem pro pěší turisty se stany a rybářskými pruty. Tato oblast je známá pro své velké množství jezer a řek překypujících pstruhy. Nachází se zde spousta vyznačených cest a několik chat s personálem i bez. V Hardangerviddě je možné lovit zvěř, ale nezapomeňte si pořídit rybářský a lovecký lístek.

KRAJINA

Od mořského dna až na náhorní plošiny

Hardangervidda je typickou náhorní plošinou s pláněmi, vzdouvajícími se ve větru. Pouze na západě jsou hory poměrně dramatické. Tvrdé skalní podloží v jihovýchodní části národního parku je pozůstatkem hornaté krajiny přes miliardu let staré.
Hory zvětraly a nížiny zaplavilo moře. Vápencové skalní podloží v severozápadní části bylo vytvořeno usazeninami z mořského dna před 450 až 600 miliony lety. Tyto vrstvy byly později překryty náporem kamenů ze západu a obě vrstvy se k sobě přitiskly a spojily se. Z moře vystoupilo nové pohoří. Hårteigen a pohoří kolem ledového příkrovu Hardanger jøkulen je skalnatá vyvýšenina, vzniklá zvětráváním tohoto horského pásma hlavně během doby ledové.

VEGETACE

Větrná vřesoviště

Rozmanitost skalního podloží způsobuje také rozmanitost vegetace, která se liší ve východních a západních částech náhorní plošiny. Rostliny rostou rychleji na západě, kde je více srážek a stálejší teploty. Ve východní části je rostlin značně méně. Větrná vřesoviště jsou běžná v málo zasněžených oblastech s měkkým podložím.

ŽIVOT ZVÝŘAT A PTACTVA

Největší volně žijící evropská stáda sobů

Hardangevidda se zbavila ledu před zhruba devíti tisíci lety. Na holé zemi začaly růst lišejníky, které posloužily sobům jako potrava. Každé jaro obrovská stáda divokých sobů migrují směrem na západ od jejich zimních pastvin na východní straně náhorní plošiny, aby jim vysoké srážky a půdy bohaté na živiny poskytly kvalitní letní pastvu v podobě šťavnaté trávy, kterou se živí i domácí dobytek. Na začátku května začnou těhotné samice rodit. Jejich vyrušení by mohlo mít katastrofální následky. Samci a starší mláďata migrují do nižších poloh, kde se pasou v březových lesích.
Aby utekli komárům a otravným mouchám, několik tisíc sobů se v létě může setkat na sněhových pláních ve výše položených místech. Po období říje na podzim zvířata migrují zpět směrem na východ na větrná vřesoviště. Špatná dostupnost zimní pastvy v Hardangeviddě způsobuje, že se stáda zmenšují. Záměrem divokých sobů je přizpůsobit své počty v zimě tak, aby bylo dostatek pastvy pro všechny.
Rovná krajina, oplývající mnoha jezery a mokřady, odlišuje Hardangeviddu od jiných horských oblastí v Norsku. Toto prostředí zajišťuje domov velké a důležité populaci mnoha druhů kachen a jiných živočichů, žijících v mokřadech. Rozmnožování zvířat jako potáplic severních, poláků kaholek, turpanů hnědých, turpanů černých, kulíků hnědých, jespáků šedých, bekasin větších a skřivanů ouškatých je obzvláště důležité.

HISTORIE A KULTURNÍ DĚDICTVÍ

Lidé z náhorní plošiny

Lidé do Hardangerviddy patrně přišli ve stejném období jako sobi, tedy po skončení poslední doby ledové. Bylo nalezeno zhruba 250 nalezišť z doby kamenné, z nichž nejstarší sahalo až do roku 6 300 př. n. l. Lidé pravděpodobně žili nomádským způsobem života, podobně jako sobi. Mnohá naleziště se nachází poblíž zúžených míst v krajině, kam byla natlačena migrující sobí stáda ve snaze překročit jezera a řeky. První lovci požívali pouze luky a šípy, později však začali hnát zvířata do pastí a zakrytých jam. Botanici zjistili, že v době kamenné byly lesy i jednotlivé stromy v Hardangerviddě ve výšce 1 100 až 1 200 m . Archeologické vykopávky nalezišť z doby kamenné také ukázaly, že lidé lovili soby a bělokury a nalezeny byly i kosti pstruhů.
Staré cesty přes náhorní plošinu byly významné tahy, spojující jihovýchodní a západní Norsko. Tzv. nordmannsslepa, spojující Veggli v Numedalu s Eidfjordem s odbočkami do Holu a Uvdalu, je obzvláště známá obchodní stezka. Přístřešky, používané lovci a rybáři, dobytčí ohrady a letní mléčné farmy, roztroušené po náhorní plošině, nás v mysli zavedou zpět do těžkých dob, kdy lidé museli využívat přírodních zdrojů Hardangerviddy, aby přežili.
I dnes jsou přírodní zdroje Hardangerviddy velmi důležité pro okolní osady. Národní park Hardangervidda se od ostatních liší tím, že je do velké míry využíván místními, nachází se v něm mnoho budov a soukromých pozemků. Tím pádem je zde značně využívána automobilová doprava, díky níž je možno sklízet úrodu, udržovat budovy a provozovat chaty a boudy pro pěší turisty a lyžaře. Každé léto se sem přesouvají velká stáda ovcí a pro mnohé lidi je rybolov a lov zvěře příjemnou relaxací i zdrojem potravy.

V NÁRODNÍCH PARCÍCH JSTE HOSTY PŘÍRODY

• Můžete jít, kamkoliv se vám zachce – pěšky nebo na lyžích. Cokoliv s motorem je prakticky zakázáno.
• Zastavte, kdekoliv se vám zlíbí, můžete si rozdělat oheň, ale vždy po sobě ukliďte a nenechávejte po sobě odpadky.
• Můžete rozdělat oheň, ale mějte na paměti obecný zákaz ohňů v lese mezi 15. dubnem a 15. zářím. Buďte ohleduplní při sběru dřeva, nepoužívejte staré stromy, neboť jsou důležité pro hmyz a ptactvo.
• Pro své vlastní použití můžete sbírat nejrůznější plody, houby a běžné rostliny. Buďte ohleduplní vůči kulturnímu dědictví, vegetaci a živočišstvu. Buďte obzvláště ohleduplní v období rozmnožování.
• Můžete lovit i rybařit, stejně jako jinde. Nezapomeňte si pořídit lovecký a rybářský lístek. Nepoužívejte jiné ryby jako návnadu. Nesmíte přemisťovat ryby z jedné řeky (jezera) do druhé.
• Můžete s sebou mít psa, mějte ho však na vodítku (samosprávné městské obvody mají v tomto ohledu speciální směrnice).

NORSKÉ NÁRODNÍ PARKY JSOU NAŠIM SPOLEČNÝM PŘÍRODNÍM DĚDICTVÍM

Zakládáme národní parky, abychom ochránili velké přírodní oblasti – od pobřeží až po vrcholky hor. Děláme to v zájmu nás, budoucích generací i přírody samotné. Národní parky se chlubí dechberoucí krajinou s rozmanitými živočichy a rostlinami, vodopády, ledovci, impozantními horami, nekonečnými pláněmi, hlubokými lesy a bujnými lesnatými oblastmi, a překrásnými fjordy a pobřežími.
Naleznete v nich také pozůstatky kulturního dědictví, díky němuž budete mít možnost zjistit, jak byla oblast využívána v minulosti. Národní parky nabízejí celou spoustu vzrušujících setkání s přírodovědou.
Využijte naší skvostné přírody, nechte se vést jí samotnou. Vítejte v norských národních parcích!