Národní park Jostedalsbreen

Upozornění: Níže uvedený text je chráněn českým i mezinárodním autorským právem. Byl přeložen z anglického originálu se souhlasem norského autora. Šíření, kopírování a úpravy tohoto textu podléhají souhlasu CK HORY.

NÁRODNÍ PARK JOSTEDALSBREEN

KRAJINA TVOŘENÁ LEDEM A VODOU

Národní park Jostedalsbreen má obrovskou škálu lokalit, od svěžích opadavých listnatých lesů v nížinách, až k ledovcům a tyčícím se vrcholkům s arktickým klimatem. Jostedalsbreenské ledové pokrytí o rozloze více než 60 kilometrů zůstává neporušené. Pokrývajíc oblast 487 km2, zahrnuje asi 2/5 národního parku. Aktiva zvláštního významu pro národní park jsou ledovce, ledovcové řeky a morény. Kulturní krajina v údolích, kde se nacházejí sezonní letní mléčné farmy, je také velmi cenná.

Údolí tvaru „U“, morény, ledovcem vyhlazená úbočí, pláně a sutě, to všechno zde najdete. Od nepaměti zde utvářely krajinu led a voda. Velké množství vody poskytuje dobré podmínky pro život rostlin a v oblasti údolí přispívá k nezvykle bujné vegetaci.
Snadné procházky nebo náročné výpravy na ledovci

Okres Jostedalsbreen je atraktivní turistickou oblastí již mnoho let a to zejména pro ledovcovou turistiku a zdolávání vrcholů. V poslední době jsou oblíbené zejména namáhavé výlety, jako je na jaře lyžování po ledové pokrývce, nejlépe spojené s oklikou kolem nejvyššího vrcholu Lodalskåpa. Ledovcová pěší turistika je ale nebezpečná bez patřičných znalostí a příslušného vybavení. Na ledovcové čepici se nachází několik označených treků, kde ledovec přímo září.
Starší treky, spojující údolí kolem ledového příkrovu, například přes průsmyky Oldeskaret a Supphelleskaret, nabízí vzrušující procházky. Jostedalsbreenská ledovcová pokrývka, zejména s ledovci táhnoucími se až k Briksdalen a Fjærland, stejně jako ledovec Nigard, byly uctívaným místem pro běžné turisty po mnoho let. Vyšlapané cesty lze sledovat podél údolí Krundalen, Kjenndalen a Austerdalen přímo až k ledovci a jsou to poměrně snadné procházky, které si lehce užijete. Výstup na Lodalskåpa (2083 m n.m.), také nazývaný Vestlandsdronninga (Královna západního Norska), je den trvající trek a vyžaduje vybavení pro ledovcovou turistiku a vysokou úroveň způsobilosti.

NEJVĚTŠÍ LEDOVEC V KONTINENTÁLNÍ EVROPĚ

Jostedalsbreen je ledovcová plošina s mnoha rozvětveními, táhnoucí se asi od 300 do 2000 m n.m. Asi polovina národního parku je pokryta ledovci (včetně různých menších ledovců). Jako jedna z nejrozlehlejších oblastí v jižním Norsku, zůstávající s neporušenou krajinou, má oblast tohoto parku velký národní význam pro ochranu přírody a rekreaci. Ledovce, přetrvající díky pádání sněhu v zimě, odolávají i vzhledem k tendenci jejich rozmrazování v létě. Na ledovci může být zima, zataženo a větrno ve stejné době, když je teplo, slunečno a bezvětří v údolích. Mráz a sníh se na ledovci může objevit po celý rok. Nedávný výzkum ukazuje, že Jostedalsbreenský ledovec roztál úplně asi před 8000 roky a začal se znovu vytvářet před asi 5000 lety, než dosáhnul nového maxima v Malé době ledové kolem roku 1750, kdy byly usedlosti drceny postupujícími ledovcovými rozvětveními. Brenndalsbreenský ledovec se rozrostl tak, že přemohl usedlost Tungøyane v údolí Oldedalen a usedlost Nigard byla pohlcena Nigardským ledovcem.

OD SVĚŽÍCH SEZÓNNÍCH ÚDOLÍ K LEDOVCŮM A HOLÝM VRCHOLŮM

Obrovský rozsah stanovišť na krátké vzdálenosti je způsoben velkými výkyvy v místním klimatu, ostrými rozdíly v nadmořské výšce a vlivem ledovců. V nížinách se nachází svěží opadavé listnaté lesy s jilmy, lípami a na teplo náročnými rostlinami, jako je například kruštík širolistý pravý a jarní hrach, zatímco 1500 m n.m. v této oblasti lze najít známky vysokohorské vegetace, například pryskyřník ledovcový a plazivou azalku.
V přední části ledovcových čenichů v nížinách barví krajinu pionýrské druhy rostlin, jako je fialový lomikámen. Přírodní imigrace těchto rostlin, měnící se v závislosti na tom, jak ledovce postupně přizpůsobovaly krajinu a údolí, je důležitým důvodem pro ochranu území jako národní park.
Močálové lesy na mírně svažitých pláních jsou přizpůsobeny k proměnlivému toku řek a tvoří výtečnou kvalitu národního parku. Fåbergstølsgrandane je vlastně největší aktivní ledovcovo-říční plání v Norsku.
Velká rozmanitost rostlin se odráží i v životě zvířat. Na ledovcích je život zvířat velmi skromný, toulají se zde pouze jeleni a velcí predátoři, jako je rys a rosomák. Krásné sněhule severní mohou být viděny na vrcholcích okolo ledových čepiček. Divoké soby lze nalézt nejseverněji v NP. V okolních horách a údolích můžete mít také štěstí a vidět velké dravce, jako jsou orli skalní a káňata rousná.

Mnoho jelenů žije v údolích okolo Jostedalsbreen a ptactvo je zastoupeno spíše ve svěžích listnatých lesích a v blízkosti zemědělské půdy. Můžete mít štěstí a vidět a slyšet i strakapouda bělohřbetého. Je zde také stále možnost objevení nových druhů. V roce 1970 byly nalezeny v jezeře (Vivavatnet) v Sprongdalen (Jostedalen),  hned vedle národního parku, dva nové druhy nekousavých komárů (chironomids), které nejsou známy nikde jinde na světě.

Několik jezer v národním parku nabízí možnost rybolovu, avšak vysoký obsah bahna v řekách způsobuje, že podmínky pro ryby nejsou dobré.

DŮLEŽITÁ TEPNA ZA STARÝCH ČASŮ

Jostedalsbreenská ledová pokrývka bývala důležitou cestou, používanou cestujícími a honáky dobytka, putujícími od západních údolí a oblastí fjordů k Sognefjord a jihovýchodnímu Norsku. Dobytek a koně byli vedeni přes ledovec dlouhou nebezpečnou cestou, aby mohli být prodáni na trzích v jihovýchodním Norsku. V současné době by bylo obtížné používat cestu ledového příkrovu pro tento účel, protože se ledovec zmenšil a je tím strmější a má i více trhlin.

Kulturní krajina se svými osazeními, sezonními statky, březovými háji a tak dále, ukazuje, že lidé se protloukali živobytím kolem ledovců po mnoho staletí. Zemědělství je vykonáváno v osadách kolem národního parku a několik sezónních mléčných farem je stále provozováno tradičním způsobem. Moderní cestovní ruch přišel do oblasti Jostedalsbreen v druhé polovině 19. století, kdy krajina s fjordy a ledovci v Norsku byla „objevena“ lidmi z jiných evropských zemí. Turisté přišli zejména na Fjærland a Olden na výletních lodích. Od přístavních hrází se pokračovalo často na koních ke dvěma ledovcům, Bøyabreen nebo Briksdalsbreen. Dnes ledovce patří mezi nejnavštěvovanější turistické destinace v Norsku a Briksdal navštíví každoročně více než 250 000 lidí. Mezi další ledovce, které jsou populární mezi turisty, patří Nigardsbreen, Bøyabreen a Kjenndalsbreen.

VÝZKUM

Ledovce mohou poskytnout informace o proběhlých změnách v podnebí a jejich pohyby odhalují trendy v současném klimatu. Ledovcový výzkum na ledovci Jostedalsbreen sahá až k polovině 19. století a zahraniční i norské týmy zde pracují po mnoho let. Jelikož ledovce mohou odhalit hodně o historii klimatu, Jostedalsbreen je po této stránce obzvláště cenný.

Norské univerzity a Norský polární institut provedly řadu studií, jejichž cílem je sledovat zejména ústup a rozšiřování ledovců. Od r. 1960 Společenství norských vodních zdrojů a Představenstvo pro energii začalo podrobnější, dlouhodobé vyšetřování bilance a různých ledovcovcýh procesů na několika místech na ledovci. Norské ledovcové muzeum a řada dalších norských i zahraničních výzkumných institucí se rovněž podílí na menších studiích na několika místech na a kolem místní ledové pokrývky.