Národní park Jotunheimen

FOTOGALERIE
MAPY PRO CESTOVÁNÍ PO NÁRODNÍM PARKU

Pro základní orientaci v národním parku vám klidně postačí náhledová mapa. V náhledové mapě nemusí být vidět případné brody a potřebná charakteristika terénu. Pro plánování túr a vašich výletů je lepší využít podrobných map Jotunheimen West (západ), Jotunheimen Aust (východ), Besseggen, Glittertinden a Hurrungane od norského nakladatelství Nordeca. Při návštěvě norských národních parků rozhodně nepodceňujte přípravu.
Poznámka: k našim zájezdům do Norska si mapu pořizovat nemusíte, parkem vás provedou zkušení průvodci.

CESTOVÁNÍ PO NÁRODNÍM PARKU NA VLASNÍ PĚST

Kontakt s přírodou je pro Nory velice důležitý. Mít přístup k lesům, polím, horám, řekám a jezerům, bez ohledu na vlastníka, je jedním z nepsaných zákonů Norska. Země svou štědrostí dává nejen mořské ryby, ale poskytuje také nejrůznější plody, houby, rostliny a také úžasnou podívanou a zážitky. Zákon s názvem „The Outdoor Recreation Act“ z roku 1957 zlegalizoval volný přístup pro veřejnost.

Ať už je léto nebo zima, můžete se vypravit kamkoliv do volné přírody – není třeba držet se cest, pěšin ani lyžařských tratí. V zimě se také můžete projít či lyžovat po zamrzlých polích pokrytých sněhem.

Tábořit na tom samém místě ve volné přírodě (neoplocené) v nížinách můžete bez souhlasu vlastníka půdy po dvě noci jdoucí po sobě. V horách a neobydlených oblastech můžete tábořit libovolně dlouho. Stan je možné postavit ve vzdálenosti minimálně 150 metrů od obydlených domů a chat.

Chcete vědět víc? Přečtěte si náš článek Právo přístupu Allemannsretten.

ZÁJEZDY DO NÁRODNÍHO PARKU JOTUNHEIMEN

Jižní Norsko

06_Norsko55d5ce4423faf.jpgTuristika nalehko | pod stan | autobusem | 14 dní

Norsko je považováno za jednu z nejkrásnějších zemí světa, ohromí tě svou krásou fjordů, ledovců, rašelinišť i dobrým srdcem místních lidí. Zájezd skvělou kombinací turistiky v národních parcích, ale i kulturní historie Lillehammeru, Osla, sloupových kostelů v Ringebu a Lomu. Samozřejmě nesmí chybět Cesta trollů, ani Geirangerfjord.

8 460,- Kč  |  08.07.2018 - 21.07.2018  |  Detail zájezdu  |  Rezervovat zájezd

NORSKÝ POHLED NA NÁRODNÍ JOTUNHEIMEN

Upozornění: Níže uvedený text byl přeložen se souhlasem autora z norského originálu a je chráněn českým i mezinárodním autorským právem. Šířit, kopírovat a úpravovat tento text lze pouze se souhlasem CK HORY.

OBŘI ZE STŘECHY NORSKA

Byl to norský básník Aasmund Olavsson Vinje, který dal v roce 1862 těmto horám jméno Jotunheimen. Byl inspirovaný divokou krajinou a severskou mytologií. Podle pověstí obři nebo trollové (- jotname) mají svůj domov právě zde. Jsou zde nejvyšší hory v severní Evropě. Jotunheimen má mnoho ledovců, které pomáhaly formovat údolí do tvaru „U“, spodní nános ukazuje cestu ledovce, jak se rozšiřoval postupem času a přizpůsoboval změně klimatu. Národní park má také velkou rozmanitost rostlin a živočichů, včetně velkých šelem a dravců.

VENKOVNÍ REKREACE

Již od 19. století je Národní park Jotunheimen jednou z nejoblíbenějších oblastí v zemi pro pěší turistiku a horolezectví. Asi 300 kilometrů pěších stezek a přilehlé údolí Utladalen, které jsou nyní označeny malovaným písmenem „T“, nabízejí chodcům řadu bezpečných túr na různé vzdálenosti. V zimě je řada lyžařských tratí označena kůly. Mnohé vrcholy jsou také žádanými cíly, ale abyste se mohli vydat na samý vrchol nejednoho z nich, musíte mít horolezecké vybavení.

Na okraji a uvnitř národního parku se nachází řada neobsazených chat, kde turisté a lyžaři mohou strávit noc. I když se v některých obdobích roku lidé do této oblasti hrnou, je zde stále možné zažít svobodu, mysticismus, klid a samotu. Druhá polovina léta je vrchol sezóny pro pěší turisty.
Pohoří Hurrungane, ležící nejzápadněji v národním parku, se  snadnými i náročnějšími trasami, je Mekkou pro horolezce. Výstup na horu Store Skagastølstind je velmi obtížný, dlouhý a těžký a je k němu potřeba lan a dalšího horolezeckého vybavení.

Nezapomeňte, že trhliny při chůzi na ledovci mohou být nebezpečné a musí se vždy použít lana a dalších bezpečnostních zařízení. Je také nutné vědět, jak se po ledovci bezpečně pohybovat. Je možné si najmout průvodce a několik společností ze Sdružení norského trekkingu (Norwegian Trekking Association) pořádá v národním parku organizované túry, odpočinkové lyžování a pěší výlety a náročnější výpravy jako treky na ledovec a horské výstupy. Více informací lze získat v chatách a místních informačních turistických kancelářích.

Několik jezer a řek v Jotunheimenu, zejména větší jezera, nabízí dobré podmínky pro odchyt pstruhů, v několika z nich se chovají ryby. Pokud chcete lovit v národním parku, musíte mít zakoupenou loveckou a rybářskou licenci.

VYSOKÉ VRCHOLY A VELKÁ JEZERA

Jotunheimen, po obou stranách na hranici mezi okresy Oppland a Song & Fjordane, je původní oblastí majestátních hor a ledovců. Tvrdé pružné podloží bylo tvořeno pod vysokým tlakem hluboko v zemské kůře a později vyzvednuto za pomoci tektonických pohybů a změn počasí.

Jotunheimen zahrnuje nejvyšší hory v Norsku – Galdhøpiggen, dosahující výšky 2469 m.n.m., ledem pokrytý vrchol Glittertind je pouze o několik metrů nižší. Nejdivočejší a nejostřejší vrcholy v Jotunheimenu se nalézají v oblasti pohoří Hurrungane, kde vládne Store Skagastølstind (2403 m n.m.), třetí nejvyšší vrchol v Norsku. Největší ledovec je Smørstabbreen, pokrývající asi 15 km2. Geologové a klimatologové patří k těm, kteří zde studují pohyby ledovců s velkým zájmem.

Národní park má několik velkých jezer. Největším jezerem je Gjende. V pozdním létě velké množství ledovcové vody s příměsí skalního prachu stéká do tohoto jezera a voda je pak zbarvená do smaragdově zelené barvy. Blízko, a o 200 m výše, je hluboce modré jezero Bessvatn a mezi těmito dvěma jezery vede značená cesta turisty podél úzkého hřebenu Besseggenu, jedné z nejznámějších atrakcí v norských horách. Bylo to zde, nebo snad na hřebeni Knutshø na druhé straně Gjende, kde se Peer Gynt ujal své zrádné jízdy dolů na zádech soba.

VÝŠKOVÝ REKORD PRO NORSKÉ ROSTLINY

V Jotunheimenu se mnoho alpských rostlin vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách, než kdekoliv jinde v Norsku. Pryskyřník ledovcový drží rekord mezi kvetoucími rostlinami. Byl nalezen 100 m pod vrcholem na hoře Glittertind, 2370 m vysoké. Fialový lomikámen a rozchodnice růžová dosahují asi 2300 metrů. Březové lesy na Gjende jsou ve výšce 1200 m.n.m.

Mnoho částí národního parku má vápenaté podloží, což je jedním z faktorů, proč je roslinný život v Jotunheimenu tak bohatý. Několik náročných rostlin, které jsou závislé na vápenatých půdách, roste právě zde, včetně dryádky osmiplátečné a jarního koniklece.

Několik alpských druhů je k dispozici pouze v některých horských oblastech roztroušených kolem severní části Atlantského oceánu: jsou to huseník alpský, rozchodník a silenka alpská. Toto již dlouho mate botaniky. Tyto druhy mohly přežít z poslední doby ledové na izolované oblasti bez ledu na pobřeží nebo vrcholu, který stál nahoře na ledovci. Většina národního parku Jotunheimen se nachází nad hranicí lesního pásma. Svěžím horským březovým lesům se daří kolem Gjende a linie stromů dosahuje až na 1200 m na východní části národního parku.

Ptactvo se zde příliš neodlišuje od ostatních oblastí norských hor. V parku bylo zaznamenáno hnízdění asi 75 druhů. Jsou zde důležité biotopy pro orly skalní, rarohy lovecké a káňata lesní. Do několika let bude oblast nejspíš bohatá na bělokury horské. Sněhule severní a bělořit patří mezi nejčastější a typické pěvce ve vysokohorských oblastech jako je tato.

V Jotunheimen se nachází čtyři členové jelení rodiny: jelen wapiti, srnec obecný, los a sob. S jedinou populací divokých sobů v Evropě má Norsko zvláštní odpovědnost chránit jejich stanoviště. Kuna lesní a červená liška zde mají rovněž svá bydliště, ojediněle projde i rys.

PŮVODNÍ A NOVÉ VYUŽITÍ TĚCHTO HOR

Lovci a rybáři se pohybovali po Jotunheimenu několik tisíc let. Pozůstatky osídlení od roku 3000 před naším letopočtem se nachází v blízkosti Gjende a Russvatn. Jámy a systémy pastí připomínají doby, kdy lov divokých sobů a losů byl důležitým zdrojem obživy. Tyto zbytky se nacházejí na několika místech, včetně údolí Veodalen a západní části Jotunheimen. Jámy byly využívvány k lovu do 19. století, kdy byly zakázány. Dnes divocí sobi žijí hlavně na západě a polodomácí sobi i v jiných částech národního parku.

Rozmanitost starověkých míst v Jotunheimen také zahrnuje kamenné mohyly podél cest a zbytky chat používaných lovci sokolů. Pár letních mléčných farem bylo nalezeno na několika místech. Jedním z nich bylo Gjendebu, kde NTA (Norwegian Trekking Association) postavila zámeček již v roce 1871. Takové mléčné farmářství pokračovalo v Memurubu asi do r. 1990, ale pastva hospodářských zvířat může být viděna v Jotunheimen ještě dnes.

CHKO UTLADALEN

Utladalen CHKO byla vyhlášena v roce 1980, ve stejné době, jako národní park Jotunheimen. Ohraničuje park a zahrnuje velkou oblast západní části Jotunheimenu. V krajině dominuje hlavní údolí Utladalen s úzkou soutěskou do tvaru písmene „V“ a mnoho závěsných údolí do tvaru písmene „U“, které vstupují do hlavního údolí vysoko na jeho svazích. Řeka Utla má svůj zdroj v Jotunheimenském ledovci, podél jeho údolí na obou svých západních a východních svazích. Nejvyšší hory v chráněných oblastech Stølsnostind a Falketind dosahují téměř 2100 metrů.

Kaskády Vettisfossen směřují 275 m dolů z Vettismorki do Utladalen. Spodní část Utladalen má opadavé listnaté lesy s mnoha jilmy horskými a lískami. Údolí má bohatou kulturní krajinu spojenou se zemědělstvím a přesunem chovu mléčného skotu, který se zde držel do roku 1960 až 1970. Panenský borovicový les ve Vettismorki je zvláště cenný. Vzhledem k tomu, že vzdálenost mezi horami a úrodnými údolími je krátká, zvířecí a rostlinný život je velmi pestrý. Všichni čtyři členové rodiny jelenů (jeleni wapiti, srnky, sobi, losi) můžou být viděni v oblasti Utladalen. Ptactvo je rozmanité, od náročných pěvců jako jsou sedmihlásek hajní, slavík modráček a různé druhy datlů, bělokurů, až ke dravým ptákům, jako je například orel skalní a káně rousné.

Tato chráněná krajinná oblast má několik chat a obyvatelných boudiček, které slouží pěším, ať už spravovaných zaměstnanci nebo neobsazených, a ty jsou propojeny sítí značených cest. Veřejná silniční trasa do Vetti je nejjednodušší přístupová cesta do chráněné krajinné oblasti. Stezka, která pokračuje za Vetti až k úpatí Vettisfossen, je nejvíce populární procházka v této oblasti a projde jí asi 30 000 lidí každý rok.

V NÁRODNÍM PARKU JSTE JEDNÍM Z HOSTŮ PŘÍRODY

– Můžete jít tam, kde se vám líbí, pěšky nebo na lyžích, ale colikov s motorem je v podstatě zakázáno
– Zastavte se kdekoli si budete přát a tábořte kdekoliv, ale ukliďte a vezměte odpadky s sebou
– Je možné založit ohniště, ale pamatujte na obecný zákaz ohně v lesích mezi 15. dubnem a 15. září: Dávejte pozor při sbírání dříví na oheň a nepoškozujte a neničte mrtvé borovice
– Můžete sbíbrat plody, jedlé houby a obvyklé rostliny pro vlastní potřebu
– Dávejte pozor, aby nedošlo k poškození ostatků kulturního dědictví, vegetace a života zvířat: Věnujte zvláštní pozornost, pokud ptáci hnízdí a zvířata mají svá mláďata
– Využijte příležitost lovit ryby, ale nezapomeňte si koupit vaše povolení. Nepoužívejte živé ryby jako návnady nepřenášejte ryby z jedné řeky nebo jezera do druhé
– Psa můžete mít s sebou, ale od 1. března do 20.srpna musí být na vodítku